Moje první Vánoce

Jak tomu bývá koncem každého roku, tak i letos se slavily Vánoce, ale tentokráte to pro moje rodiče bylo jiné než předešlé roky. Vůbec poprvé je trávili spolu se mnou. :) 

A bylo to fakt super. Přijela babička s dědou a prababičkou, teta se strejdou spolu s bratránkem a sestřenkou. Když všichni dorazili, mamka s babičkou a tetou přichystaly výbornou večeři. Podával se tradiční kapr s bramborovým salátem, ale já měl rybičku s bramborovou kaší.

Po večeři, že se prý půjdeme projít, ale to běžně nechodíme... No ale šel jsem. V podstatě jsem neměl na výběr. Taťka mě vzal do náruče a vyrazili jsme. Když jsme se pak blížili zpátky domů, tak jsem uslyšel zvoneček a ne jenom já, protože Barča s Áďou (sestřenka a bratránek) se najednou rozběhli a běželi co nejrychleji domů. V tu chvíli jsem ještě nevěděl proč. Když jsme dorazili s taťkou do obýváku, tak tam stál krásný stromeček a pod ním spousta zabalených balíčků. Na některých balíčcích bylo moje jméno a když mi je mamka rozbalila, tak jsem tam měl překvapení. V jednom takovém baličku byla i tříkolka, z té jsem měl velkou radost. Mamka říkala, že jsem byl hodný, tak mi Ježíšek přinesl dárečky a prý když budu hodný další rok, tak mi určitě přinese dárky i příští rok. :) Už teď se těším na další Vánoce.

Ale největší dárek jsme podle taťky a mamky dostali už o něco dříve. A to, když jsme se mohli přestěhovat z malého bytu do našeho domečku, kde mám spoustu prostoru na hraní a odpočinek, protože mám svůj vlastní pokojíček. Mám tu, i díky vám, také spoustu vychytávek (čistička vzduchu, klimatizace a mnoho dalšího), které nám pomáhají mou nemoc zvládnout lépe. Mám tu taky pokoj, který je určený k ošetřování mé kůže ("převazovna"). Ten nemám moc rád, ale je potřeba! Tady mám pohodlné polohovací lehátko a "lékárničku", ve které je vše potřebné přehledně srovnané a připravené k použití.